Německá piva

Německá piva

I když byl v Německu povolena jako přísada pouze ječmen, Weizeny se vařily i tak. Byla  to totiž vždy svrchně kvašená piva a na ta se zákon nevztahoval. Pšeničný slad se na výrobě podílí zhruba z poloviny. Vaří se hlavně v Bavorsku a jejich charakteristikami jsou slámová barva, nízká hořkost, ovocné chutě a vysoký říz. Nejčastější je nefiltrovaná varianta hefeweizen (s obsahem původních kvasnic), setkat se ale můžeme také s čirou variantou kristallweizen. Pokud je do nich přidán podíl praženého sladu, mají pak nahnědlou barvu a přívlastek Dunkel. Podávají se v tradiční vysoké sklenici s rozšířeným ústím.

Největší tradici zde ale mají různé druhy spodně kvašených piv. Z těch světlých jsou to třeba Märzeny, které svůj název dostali podle toho, že se vařily v březnu a pak přes léto pomalu dozrávaly. Mají většinou nad 13 % extraktu původní mladiny a podávají se na slavném Oktoberfestu. Dalším příkladem je Bock - velmi silný ležák s jantarovou barvou a nasládlou chutí, s extraktem kolem 16 procent. Rovněž se zde také uchytily ležáky plzeňského typu.

Specialitou oblasti kolem Bamberga jsou piva nakuřovaná. Může se jednat o Märzeny, Bocky i Weizeny, do kterých se přidává část sladu, jenž byl předtím vyuzen nad bukovým dřevem a pivu dodává jak tmavší barvu, tak hlavně uzené a kouřové chutě s vůněmi. Takové pivo má potom přívlastek rauch. 

Z tmavších piv se tu vaří hlavně Dunkles – tmavé ležáky, které jsou u Mnichova sladové a sladké a dále spíše sušší a chmelově hořčejší. Zajímavostí je svrchně kvašený Altbier (alt - starý) narážející svým názvem na staré časy, kdy se používalo pouze svrchní kvašení. Pomerně velké oblibě s v Německu těší Doppelbocky – silnější, tmavší a sladší verze Bocků, které mohou mít obsah až přes 11 % alkoholu.